V současnosti existuje mnoho typů takzvaných{0}}dotykových obrazovek. Dotyková obrazovka se obecně skládá z různých součástí než displej z tekutých krystalů zobrazovacího zařízení. Na přední straně zobrazovacího zařízení je připevněna průhledná dotyková obrazovka. Tento druh dotykové obrazovky se nazývá "úzká" dotyková obrazovka. Obecně je vstupním médiem prst.
Kromě toho existují vstupní zařízení využívající speciální pera nebo dotykové obrazovky s funkcemi dotykového{0}}ovládání v samotném nedávném displeji z tekutých krystalů. Říká se jim „široké“ dotykové obrazovky.
Úzce definované dotykové obrazovky jsou zhruba rozděleny do čtyř typů: odporové, kapacitní, optické a ultrazvukové. Široké dotykové obrazovky zahrnují typ elektromagnetické indukce a typ In Cell. Tyto metody jsou klasifikovány na obrázku 2-1. Protože žádná dotyková obrazovka není všemocná, existuje více dotykových obrazovek. Například odporový typ je jedinou nadřazenou metodou, která se nerozhoduje pro vstup do média, ale má špatnou životnost a není vhodná pro provozní potřeby veřejnosti. Přestože kapacitní nebo optické dotykové obrazovky jsou poměrně drahé a mají omezení při použití, jsou vhodnější pro produkty, jako jsou elektronické kiosky, které vyžadují dlouhodobou životnost.
klasifikuje dotykové obrazovky z různých pohledů, které lze rozdělit na „elektronické metody detekce“ a „ne-elektrické metody“. Dotykový displej využívající elektronickou detekci je převážně odporový a kapacitní. V tomto případě je nutné použít průhlednou vodivou fólii jako je ITO (Indium Tin Oxide) nebo ATO (Antimony Tin Oxide), která může snížit propustnost. Jeho nevýhodou však je, že i když je tato optická metoda lepší v optických vlastnostech, často bude mít nedostatek špatné funkce.
